Pohled Kaelena

Pomalu jsem přikývl, i když jedna moje část to tak úplně nechápala. Ale znal jsem pouto smečky, sílu našich vazeb i strach z opuštění známého a vykročení do neznáma. „Jo, Vivienne, chápu to,“ zamumlal jsem a natáhl se, abych ji vzal za ruku, doufajíc, že jí to gesto dodá aspoň trochu útěchy. „Sám jsem tak moc bojoval proti poutu mezi mnou a Elorou, měl jsem pocit, že Měsíční bohyně