Pohled Elory

Probudil mě zvuk mého jména, tichý a naléhavý. „Eloro. Hej, vzbuď se,“ řekl ten hlas, hluboký, ale známý. Zamihala jsem víčky a spatřila Kaelena, jak sedí u mé postele s lehkým úsměvem na rtech.

„Kaelene?“ zachroptěla jsem a hlas měla drsný spánkem. Zapřela jsem se o loket a snažila se rozptýlit mlhu v hlavě. Pohledem jsem zavadila o hodiny na zdi a zamžourala. Skoro deset večer. „Já