Eloriin pohled

Probudím se s prudkým nadechnutím, hrudník se mi rychle zvedá a klesá, jak se snažím zorientovat. Rukama křečovitě svírám prostěradlo pod sebou, prsty se mi boří do látky a očima těkám po místnosti. Ne. Už zase ne. Tohle místo ne.

Pokoj mé matky – ten pokoj z mých nočních můr. Vzduch je hustý vůní levandule, jako vždycky, a tlumená záře noční lampy osvětluje místnost a vrhá na stěny