Pohled Elory

„Xandere, jak to můžeš říct?“ Hlas se mi chvěl a váha jeho slov mě tlačila na hrudi jako pomalá, dusivá síla. „Naděje je to jediné, co nás drží při životě.“ Ruce se mi sevřely v pěst a dech byl nerovnoměrný. Jak mohl vůbec pomyslet na to, že se teď vzdá? Po tom všem, čím jsme si prošli, po tom všem, co jsme museli do dnešního dne přežít, se prostě nechal ovládnout zoufalstvím?

Xander