Elorin úhel pohledu

Sleduji, jak světlo z přívěsku přitahuje můj zrak. Záře se láme o jeho povrch a plní spoře osvětlený prostor zvláštním, nadpozemským třpytem. Poprvé po tom, co mi připadá jako věčnost, bolest, která mě drásala v útrobách jako neúprosná šelma, začíná pomalu odeznívat.

Ostrá, pulzující bolest se otupuje, dusivá mlha v mé mysli se zvedá a najednou – je cítím. Kaelena. Vivienne. Je