Pohled Elory

Noční vzduch byl svěží, když jsem vyšla na terasu. Ve vánku se mísila známá vůně borovic s lehkou stopou Kaelenovy kolínské. Už tam byl, opřený o zábradlí, a jeho tmavé oči, plné hlubokých myšlenek, se zvedly k mým. Na koutku rtů se mu objevil letmý úsměv a já v hrudi ucítila to známé teplo, které dokázal zažehnout jen on.

„Chtěl jsi mluvit?“ zeptala jsem se a přistoupila blíž, prsty