Kaelenův pohled

Pomalu jsem se otočil, srdce mi stále bušilo v hrudi a krev mi v uších hučela hlasitěji než ten chaos, který kolem nás právě utichl. Vzduch byl prosycen kovovým pachem smrti a vtíravou vůní spálené srsti. Země mi pod nohama čvachtala krví – černou krví.

Cítil jsem, jak mi zasychá na kůži, tvoří nánosy na stranách krku a škraloup na předloktích. A nebyl jsem to jen já. Každý voják z