Elořin pohled

Noční vzduch byl hustý napětím, když jsem se dívala z okna a v dálce na obloze burácely hromy. Prsty jsem svírala a zase uvolňovala lem svého svetru, zatímco jsem očima přejížděla vracející se dav na nádvoří dole. Srdce mi poskočilo pokaždé, když jsem si myslela, že vidím jeho – Kaelena. Ale nebyl to on, ještě ne.

Oči jsem měla unavené z vyhlížení, tělo vyčerpané hodinami přecházení,