Pohled Kaelena

Sledoval jsem, jak ode mě pomalu ustupuje, stojí vedle postele a měsíční svit ji vykresluje ve stříbře, vlasy jako černý závěs na jejích ramenech, oči zářící nevyřčeným druhem hladu, ze kterého se mi rozbušilo srdce a dech se stal mělkým. Nemluvila. Nemusela. Její oči mi řekly všechno. A bohové, jako by se moje nohy pohnuly samy od sebe.

Přešel jsem místnost a pomalu, s úctou se k n