Pohled Elory

Venku vyl vítr jako zahnaná šelma, rval se stromy a bušil do stěn Holdfastu zoufalými pěstmi chladu. Další bouře. Teď přicházely vždycky v noci, jako by sám svět věděl, že mír už k nám nepatří.

Ležela jsem schoulená vedle Kaelena a teplo jeho těla bylo to jediné, co mě drželo v přítomnosti. Prsty jsem svírala látku jeho košile, jako by to, že se ho držím, mohlo nějak zpomalit rozpadán