Pohled Elory

Mrkala jsem přes mlhu, která mi zastírala vidění, závrať mě stále neopouštěla, ale jakmile jsem donutila oči se otevřít, dech se mi zadrhl úlevou.

„Kaelene…“ Můj hlas byl slabý, ale v momentě, kdy jsem promluvila, uviděla jsem ho… Kaelen už se ke mně řítil jako člověk, kterému se nedostávalo vzduchu.

„Eloro!“ vykřikl, padl přede mnou na kolena a pevně objal mě i Lea, kterého jsem stál