Pohled Elory

Hudba už v pozadí tiše hrála a večírek sotva začal, když jsem najednou ucítila, jak mě někdo zezadu chytil. Překvapeně jsem se otočila a dřív, než jsem stačila promluvit, mě Vivienne objala. Svírala mě tak pevně, že jsem málem ztratila rovnováhu.

„Eloro!“ vzlykala mi do ramene a mně okamžitě v očích zaštípaly slzy. Objala jsem ji stejně křečovitě, cítila jsem, jak se třese, a zašeptal