Vzduch kolem Killiana přímo jiskřil nebezpečím. „Ty mi vyhrožuješ?“

Elara jen stěží dýchala, přemožena jeho dominancí. „Prosím, nenuťte mě dělat něco, co nechci.“

Killian na ni přimhouřil oči.

Její bezchybná, okouzlující tvář mu připomněla, jak vypadala Genevieve, když byla dítě.

V jakémsi omámení se na ni významně usmál. „Uznávám, že se ti povedlo nechat si udělat obličej přesně podle ní, když byla malá. Nedivím se, že tě babička má tak ráda.“

Podle ní, když byla malá?

Elara uvažovala, o kom to mluví.

Zatímco byla duchem nepřítomná, Killian klidně odpověděl: „Dobrá, souhlasím.“

S těmi slovy se otočil a odešel s Rowanem.

Elara byla jeho odpovědí ohromena. Nechápala, s čím Killian souhlasil.

Souhlasil s rozvodem, nebo s tím, že budou žít společně jako manžel a manželka?

... Padla noc a pokojem zavál jemný vánek.

Rowan přinesl Elaře do pokoje večeři. Poté, co dojedla, našla knihu o vojenských strategiích a bavila se jí až do pozdních nočních hodin.

Když konečně pocítila únavu, rozhodla se osprchovat. Když o půl hodiny později skončila, uvědomila si, že nemá žádné čisté oblečení na převlečení.

Vyprala tedy své špinavé šaty a pověsila je k oknu v koupelně, aby uschly, načež si kolem těla omotala ručník a vyšla ven.

Při pohledu na to, co bylo před ní, ztuhla a tvář jí okamžitě zahořela.

Killian si právě svlékl košili a odhalil své vypracované tělo. Drobné jizvy mu jen dodávaly na mužnosti.

Elara byla tím náhlým pohledem překvapena a nevěděla, jak reagovat.

Killian na ni svraštil obočí. Její viditelně zrudlé tváře a nevinné oči nevypadaly jako přetvářka.

Jeho pohled spočinul na jejích odhalených ramenech a pak sklouzl dolů po jejích hladkých nohách.

Dovednosti jejího lékaře na něj udělaly dojem. Navzdory četným estetickým zákrokům vypadala její postava i vzhled stále podmanivě, a přitom přirozeně.

Killian odvrátil zrak, odkašlal si, vzal ze skříně soupravu ležérního sportovního oblečení a vykročil ke koupelně.

Když došel k ní, vtiskl jí oblečení do náruče.

Zaskočená Elara oblečení okamžitě pevně sevřela.

Byla jeho jednáním zmatená, dokud neuslyšela jeho rozkaz: „Obleč se.“

Elara se otočila a sledovala Killiana kráčejícího do koupelny. „Co děláte v mém pokoji, pane Sterlingu?“

Otočený k ní zády odsekl: „Kdo to byl, kdo chtěl žít společně jako manžel a manželka?“

Byla to ona.

Jejím úmyslem však bylo usilovat o rozvod, ne trpět v manželství bez lásky, kde figuruje milenka.

Poté, co Killian vešel do koupelny a zavřel dveře, Elara zhluboka vydechla, jako by ze sebe uvolňovala veškerou nahromaděnou frustraci.

Položila si ruku na bušící srdce a pak se zmateně dotkla své rozpálené tváře.

Po patnácti minutách Killian vyšel z koupelny v pyžamu.

Elara nervózně vstala. „Pane Sterlingu, můžeme si promluvit?“

Ačkoli po něm tři roky toužila, rozum jí říkal, že pokračování v tomto manželství jí přinese jen bolest.

Killian přešel ke skříni, vytáhl další přikrývku a pak zamířil k její posteli. „Je pozdě. Promluvíme si zítra.“

Elara byla uzlíček nervů. Prsty svírala lem své košile a dívala se na něj s očima plnýma slz. Tiše se zeptala: „My se nerozvádíme?“

Killian si rozprostřel přikrývku a lehl si na jednu stranu postele, přičemž zavřel oči. „Zatím ne.“

Elara nervózně odvětila: „Tak to byste měl svou roli hrát pořádně.“

„Dobře,“ souhlasil Killian bez zaváhání.

Elara tak přímou odpověď nečekala. Když sledovala, jak si lehá, cítila se neklidně.

Opatrně vzala svou přikrývku a polštář a rozložila je na podlahu.

Protože Killian miloval jinou ženu, nejspíš by s ní nechtěl spát v jedné posteli.

Elarě tedy nezbývalo nic jiného než spát na zemi. Poté, co si připravila lůžko, zhasla světla a v matném měsíčním svitu si našla cestu zpět.

O pár sekund později se světla znovu rozsvítila.

Elara otevřela oči, jen aby spatřila Killianovu přísnou tvář, jak stojí vedle ní.

Nespokojeně se dožadoval odpovědi: „Co to děláš?“

Elara byla zmatená. Odpověděla: „Spím, samozřejmě!“

Killian se okamžitě sehnul a zvedl ji i s přikrývkou. Jeho ramena byla široká a silná.

Než stačila zareagovat, Elara pocítila, jak je hozena na postel. Na matraci se odrazila, až se jí zatočila hlava a rozbolela zranění.

V tu chvíli se k ní Killian naklonil blíž.

Zaskočená ho nevědomky strčila do hrudi. „Vy...“

Sklonil se nad postel, až ji uvěznil svým tělem.

Jakmile se Elara dotkla jeho pevné hrudi, stydlivě ucukla rukama. S rukama teď před hrudí na něj nervózně hleděla.

Srdce jí bušilo a dech se zrychlil. Tělo jí ztuhlo strachem i očekáváním.

Nevěděla, co má v úmyslu. Plánoval snad naplnit své manželské povinnosti?