Elara práskla dveřmi a křikla: „Dneska mě nehledej! Potřebuji svůj prostor!“

Killian ještě chvíli postával venku a stiskl rty. Vidět Elaru rozrušenou v něm vyvolávalo zvláštní pocit – napůl sladký, napůl bezmocný.

Elara se opřela o dveře a utřiďovala si myšlenky. Milovala Killiana, ale měla pochybnosti. Chtěla se o něj opřít, ale nedokázala najít slova, kterými by mu to řekla.

Když si to promyslel