Elara, Kaelen a Sloane

Elara

„Omlouvám se, Elaro.“

Zamrkala jsem, omráčená Kaelenovou náhlou omluvou. Nikdy předtím se neomluvil. Za nic.

Něco na těch slovech obměkčilo cosi hluboko ve mně – nebo mě snad k přiznání dovedlo mé vyčerpání. Najednou jsem se cítila provinile za to, že jsem mu lhala, nebo alespoň za to, že jsem pravdu ohýbala tak, aby se mi to hodilo.

„S Luciusem jsme žádný románek nemě