Sloane a Lucius

Sloane

Sloane vrávorala, lapající po dechu, do lesa. Po tvářích jí tekly horké slzy čiré zuřivosti, když se opřela o strom a přitiskla dlaně kmeni tak silně, že se jí kůra zaryla do kůže.

Ponížená. To teď byla.

Strávila podstatnou část večera prohledáváním mýtiny a hledáním zatoulaného odpadlíka. Když bestii konečně nalákala zpět k festivalu, myslela si, že všechno půjde podle plán