Elara

Následujícího rána mě probudil zvuk tekoucí vody. Nejdřív jsem pootevřela jedno oko, pak druhé a uvědomila si, že Kaelen už vedle mě nespí.

Včerejší vzpomínky, stále příliš čerstvé na to, aby mi v nich bylo dobře, se přese mě přelily jako vlna. Ten polibek, ta hořkost, ty hrozné věci, které jsme si před spaním vmetli do tváře. Zatlačila jsem však negativní pocity hluboko do nitra, posadila s