Elara a Lucius

Elara

Kaelen zíral na okurku na mé vidličce, jako by mohla být otrávená.

„Elaro, proč mě krmíš okurkou?“

Aniž bych nahlas odpověděla, významně jsem pohlédla směrem k fotografovi na druhé straně ulice. Kaelenovi to došlo. S sotva znatelným povzdechem se naklonil dopředu, sevřel ústa kolem mé vidličky a sousto si vzal.

Uši mu zrudly, jak žvýkal a polykal, očividně v rozpacích z toho d