Kaelen

Garret vtrhl příštího rána do mé kanceláře, aniž by se obtěžoval zaklepat. Jakmile se za ním zavřely dveře, prudce se ke mně otočil, tvář zkřivenou vztekem.

„Ztratil jsi snad rozum, kurva?“ zavrčel.

Pomaly jsem vzhlédl od rozpočtových zpráv, které jsem právě procházel. „Tobě taky dobré ráno, Garrete. Co tě dneska tak žere?“

„Všechno jsi jí řekl.“ Garretova tvář byla ruda vztekem. „Řekl jsi