Elara

Adina vykřikla a zvedla ruce k obraně, když po ní vyděděnec skočil.

Jednala jsem dřív, než jsem stačila přemýšlet.

Vyděděnec narazil místo do ní do mě. Drápy mi přejel po rameni a roztrhl bílou halenku i kůži pod ní. Zatnula jsem zuby proti bolesti, otočila se a sáhla hluboko do svého nitra pro sílu své vlčice.

O okamžik později jsem stála na čtyřech nohách místo na dvou. „Konečně,“ vydechla