Pohled Kaelena

Selene utekla z pokoje, jako by jí šlo o život. Hned poté, co jsem ucítil další z těch záhadných, i když slabých, zatahání za pouto, které mělo zemřít s mou družkou.

„V poslední době toho na ni bylo moc,“ ozval se Lucius ze své nemocniční postele a přitáhl mou pozornost zpět k sobě. „Neber si to osobně.“

Otočil se k němu se zvednutým obočím. „Jak to myslíš, ‚moc‘? Co se s ní děje?“