Pohled Kaelena

„Vždyť víš, že je s ním.“

Přitiskl jsem si dlaně na uši, abych ten hlas přehlušil, ale bylo to marné. Ten hlas přicházel odnikud a odevšad najednou; byl ve zdech, ve stropě, v podlaze, dokonce i v mé lebce. Ozýval se v mé mysli, jako by tam patřil. Jako by byl majitelem mých vlastních myšlenek.

„Jsou to přátelé. Mají právo být spolu,“ vycedil jsem skrz zaťaté zuby. Hrdlo jsem měl st