Elařin pohled

Nějak se nám podařilo dostat se zpátky z hory dolů. Než jsme dorazili k autu, kulhající a vyčerpaní, vycházelo slunce. Nikdo nemluvil, když jsme nasedali, Lucius si sedl za volant. Choulila jsem se vzadu a v určitou chvíli jsem musela usnout – protože jsem se náhle probudila zvukem štěrku na příjezdové cestě chroupajícího pod pneumatikami.

Byli jsme doma.

Posadila jsem se, zívla si a