Pohled Elary

O tři dny později mě doktorka Evangeline konečně propustila domů.

Právě jsem si balila těch pár věcí, které mi Kaelen přinesl, když se ozvalo zaklepání na dveře. Když jsem vyzvala k vstupu, do pokoje vešli Tonio a Anton a já jsem ztuhla.

„Elaro,“ řekl Tonio a mnu si ruce. „Máš chvilku?“

Prudce jsem zapnula tašku, kterou jsem držela. „O co jde?“

Vyměnili si pohled a Anton si odkašlal.