*Kaelen*

Říkal jsem si, že je to takhle nejlepší.

Eloruina lhostejnost. Její odmítání se na mě podívat, mluvit se mnou. Způsob, jakým se teď nesla – soustředěnější, odhodlanější a ostražitější než dřív. Tohle jsem přece chtěl.

Tak proč to sakra tak bolelo?

Čelist mi cukala a já se přinutil odtrhnout pohled od její postavy stojící jen pár metrů ode mě. Bylo to tak nejlepší. Muselo být.

Aspoň tuhle