*Kaelen*

V uších mi znělo řinčení oceli a v nose mě dráždil pach té špíny z řad vyděděnců. Moje vlčí já slídilo těsně pod kůží, toužilo trhat, ničit a chránit.

Ale v hlavě jsem měl jen jednu jedinou myšlenku.

Elora.

Viděl jsem ji utíkat.

Viděl jsem, jak se dostala k branám školy a jak její postava zmizela v bezpečí zdí akademie.

Ale to neznamenalo, že je v bezpečí.

Ne doopravdy.

Útok vyděděnců byl