*Elora*

„Ještě pořád nelituješ, že jsi mě neposlechla a nezůstala doma?“ zeptal se Rowan tlumeným hlasem, v němž se však mísilo pobavení.

Probodla jsem ho pohledem. „Ani náhodou.“

Lítost v mém slovníku neexistovala – ne když jsem byla tak blízko k tomu, abych něco našla. Ne když odpovědi, které jsem hledala, byly pohřbeny někde v této bohem zapomenuté knihovně.

Ale v tuhle chvíli jsem měla mnohem