*Elora*

Nevěděla jsem, jak dlouho jsem tam seděla se zády přitisknutými k chladné kamenné zdi, halenku stále mírně nakřivo a dech se mi odmítal uklidnit. Na chodbě bylo ticho, zalité tím večerním klidem, který se na akademii snášel jako přikrývka, než svět ulehne ke spánku.

Ale uvnitř mě?

Tam nebyl žádný klid. Žádný mír. Jen chaos.

Prsty se mi zbytečně vznášely u rtů, které mě stále brněly po tom