*Elora*

Cesta zpět k akademii byla dusivá.

Ne proto, že by Kael něco řekl – neřekl. Ani jediné slovo. A ne proto, že se nad námi tyčil les, jako by nás chtěl pohltit. Bylo to proto, že ticho mezi námi nebylo jen tichem.

Byl to zármutek.

Byl to vztek, napjatý jako tětiva luku, chvějící se v té nehybnosti.

Jeho ruka zůstávala přitisknutá k mým křížům, zatímco jsme vycházeli ze stromů, jako by se pot