*Elora*

Chodby by neměly působit takhle.

Neměly by mě sledovat.

Ale přísahám, že to dělaly.

Dokonce i světlo bylo dnes večer jiné. Temnější. Jako by akademie tajila dech. Jako by i ty kameny pod mýma nohama pamatovaly krev a zradu a nechtěly mě tu.

Šla jsem rychle. Příliš rychle. Tep mi bušil do žeber a každý zvuk za mnou – každý tichý krok, každý nádech, který nebyl můj – utahoval uzel v mém žalu