*Kaelen*

Vítr se změnil, když jsme vstoupili na území psanců – byl ostřejší, studenější, prosycený železitým pachem staré magie a války. Procházel stromy jako šepot se zuby, otíral se mi o zátylek a nutil chlupy na pažích, aby se zježily, i když jsem byl už napůl proměněný. Moje smysly šílely, vybičované ne adrenalinem, ale něčím mnohem niternějším. Něčím instinktivním. Něčím špatným.

Elorina vůně