*Elora*

Začalo to záchvěvem. Nádechem, který jsem neudělala a který uvízl někde za mými žebry. Myšlenkou, kterou jsem nezformulovala a která rozkvetla jako námraza na vnitřní straně mé lebky. Nebylo to hlasité. Ani násilné. Prostě jen špatné. Jako by něco proniklo stěnami mé mysli a zanechalo za sebou otisky prstů.

Když se to stalo poprvé, meditovala jsem ve spodní komnatě, o které Kezar trval na