*Kaelen*

Zrcadlový tesák se celé dny nepohnul.

Udržoval jsem ho zabalený v kůži, přitisknutý k boku jako druhou páteř; nenosil jsem ho do bitvy, ale jako upomínku. Od posledního vzplanutí siločáry byl tichý – od té vize, kde byla v plamenech, její hlas jako šepot skrze sféry, do kterých jsem nevěděl, jak proniknout.

Ale dnes ráno se pohnul.

Probudil jsem se před úsvitem, les byl těžký mlhou a vzdu