*Kaelen*

Našli jsme ji na okraji údolí, tam, kde se hranice lesa začínala třepit a země se svažovala do prázdnoty husté kouřem. Její tělo bylo stočené k zemi jako něco, co spadlo z oblohy – kolena přitažená, paže pevně zkřížené, tvář otočená k hlíně.

Ze zad jí krvácely tenké zlaté nitky plamenů a pomalu stoupaly vzhůru jako pára z prasklého krbu. Nespalovaly mech. Nechytaly se stromů. Ale nikdo z