Kaelen

Slunce toho rána ještě neprorazilo mraky, a možná to tak bylo lepší. Obloha visela nízko nad horským hřebenem, těžká a šedá, prosycená pachem vlhkého kamene a popela z lesních požárů. Byl to ten druh rána, kdy máte pocit, že svět zadržuje dech – a čeká, až něco praskne.

Našel jsem ji u nádrže siločar. Znovu.

Elora seděla se zkříženýma nohama na zčernalém kameni, záda rovná, oči zavřené. Kol