*Rowan*

Nesl jsem ji.

Eloru jsem měl bezvládně zavěšenou kolem ramen, její dech byl na mém krku trhaný a mělký. Ozvěna Varisových posledních slov mi zněla v mysli jako rána, která se odmítala zahojit. Klesla k zemi, když jsem ji zvedal z popela roztříštěného nádvoří, pod našima nohama praskaly trosky – kámen i plamen ustoupily a zbyl jen zármutek. Zůstal jsem zticha, jako němá nabídka síly, a cíti