Elora

Ten šepot mi stále zněl v mysli.

*Svrchovaná… otevři dveře.*

Ta slova nebyla vyřčena nahlas, a přesto naplnila jeskyni jako kouř, který sice není vidět, ale na všem ulpívá. Pulzovala mi za očima, obemkla můj tep a tvarovala vzduch v mých plicích. Seděla jsem v tichu, nohy přitažené k hrudi, runa mi pod kůží stále svítila, teď sice slaběji, ale o nic méně citelně. Kaelen seděl naproti mně, ru