*Elora*

Svět se rozmazal ve vteřině, kdy éterský kámen rozřízl sféru. Prsty, kterými jsem pevně svírala jílec, mě pálily, jako bych je ponořila do roztaveného stříbra. Nebylo to horké. Ani studené. Jen… špatné. Jako když držíte zármutek. Jako když přitisknete dlaň na místo, kde kdysi býval život.

Ta říše se nerozletěla – zvadla. Okvětní lístek po lístku, barvu po barvě, dokud se svět, v němž jsem