*Elora*

Nejdřív přišel ten zvuk.

Nebyl to zvuk drápů, ani zubů, ani hrdelního vrčení vlků, kteří zapomněli, jak být vlky. Bylo to jemnější, zvláštnější – jako dech tažený dutým rákosím. Pískání protkané žalem, nikoli hněvem. Na kůži mi naskočila husí kůže a všechny chloupky na pažích se zježily, jak to k nám vítr přinášel blíž.

Byli jsme vně východní zdi, když je stopaři přivlekli – čtyři Prokleté