*Elora*

Tady byl vítr ostřejší.

Nebyl to ten čistý horský vzduch Aethelské bašty, ani vlhký, těžký průvan z Prázdnotného dosahu. Byl to hořký vítr, protkaný popelem a vzpomínkami, ten druh, který vám rozedře plíce do krve, jako by chtěl, abyste si pamatovali, co shořelo.

Stáli jsme před tím, co zbylo z Akademie.

Zdi se už dávno zřítily, roztavený kámen ztvrdl do zubatých vrcholů, které čněly k neb