Kapitola 11 Realita je vskutku jiná než fikce

Realita je vskutku jiná než fikce. Bez ohledu na to, zda jde o hlavní hrdinku, hrdinu nebo vedlejší postavy, jejich osud leží v rukou autora.

„Už s tebou nebudu dál klábosit. Až dorazí jídlo, vyzvedni ho. Půjdu si na chvíli zdřímnout.“

Elara sebou plácla na Felicityinu jedinou postel a během vteřiny usnula.

O něco později Elaru probudila lákavá vůně jídla. Rozespale vyšla z ložnice právě ve chvíli, kdy Felicity prostírala stůl.

„Liss, ty jsi vařila? Neříkala jsem, že máme objednat dovoz?“ zeptala se Elara zmateně.

„No, dostala jsi kopačky. Řekla jsem si, že tě radši utěším domácím jídlem.“ Felicity se usmála.

Elara na ni hleděla s neskrývanými pochybnostmi a řekla: „Jediná chvíle, kdy se nepovaluješ jako pecivál, je, když píšeš rukopisy. Co to do tebe dneska vjelo?“

Felicity si sundala zástěru a hodila ji po Elaře. „Běž si umýt obličej a pojď jíst. Jestli budeš dál žvanit, tak můžeš zapomenout na to, že ještě někdy vkročím do kuchyně.“

„Rozumím! Už jdu. To, že jsi uvařila, je věc, co se stává jednou za uherský rok. To si nemůžu nechat ujít. Ale počkej – dá se to vůbec jíst?“ Po posledním rýpnutí Elara rychle zmizela v ložnici.

„Vypadni!“ Felicity zavrtěla hlavou, ale na rtech se jí přesto objevil úsměv.

Později se ukázalo, že Felicityina jídla byla nejen jedlá, ale naprosto vynikající. Byl to její jediný talent kromě psaní rukopisů. Jak to podala Elara – kdyby jí nevyšla spisovatelská kariéra, mohla by vážně uvažovat o profesi kuchařky. Sude podle toho kouzla, které ten večer v kuchyni předvedla, by nebylo vůbec špatné být krásnou a podmanivou šéfkuchařkou v nějakém velkém luxusním hotelu.

„Je to už roky, co jsem naposledy jedla něco od tebe, Liss. Nečekala jsem, že tvoje jídlo bude pořád chutnat jako v nebi,“ pochválila ji Elara. „Pevně věřím, že kdybys potkala Gordona Ramsayho, mohla bys mu směle konkurovat.“

„S tímhle darem jsem se už narodila. Ostatně, ve srovnání s tebou, která bys dokázala v kuchyni založit požár i při vaření vody, není tak těžké být v tomhle skvělá.“

Elara pokračovala v pití polévky, než náhle dodala: „Liss, myslíš, že kdybych se taky naučila vařit, získala bych srdce Alarica Kingsleyho?“

„Sni dál. Alaric Kingsley je dědicem Kingsley Enterprises s majetkem v miliardách. Co myslíš, že za jídlo ještě neochutnal? I kdyby chtěl domácí stravu, má spoustu služebnictva, které tu práci udělá. Kdy by asi tak potřeboval tvůj přínos? Podle mě by ses s ním měla co nejdřív rozvést a vysoudit slušné výživné. Jste manželé čtyři roky. Nečekej, až přijdeš o chlapa i o peníze a nezůstane ti vůbec nic.“

Felicityina slova byla přímým zásahem do Elarina sebevědomí.

Elara na ni vrhla ublížený pohled. „To, co říkáš, není špatně. Ale i když se rozvedeme, nechci jeho peníze. Připadala bych si pak, jako by naše manželství bylo čistě jen obchod.“

Felicity na ni zírala jako na idiota. „Ale není to snad to, co to je? Obchod?“

Byla to další rána pro Elarinu už tak křehkou důstojnost.

„Liss, myslíš si, že jsem blázen?“ zeptala se a sklíčeně sklonila hlavu.