Harper

Když jsem se vrátila, na koleji bylo ticho.

Až moc velké ticho.

Postele byly ustlané, okna pootevřená, aby dovnitř mohl pozdně odpolední vzduch, a tiché šumění listí venku bylo to jediné, co bránilo mým myšlenkám v nekontrolovaném víru.

Mé spolubydlící byly pravděpodobně na přednáškách a já za to byla vděčná. Teď jsem neměla sílu na nikoho.

Hodila jsem tašku ke dveřím a sedla si na kraj pos