Harper

Zůstala jsem stát jako přimražená ve dveřích, lapená někde mezi šokem a… něčím dalším, co jsem nedokázala úplně pojmenovat. Moje mlčení muselo trvat příliš dlouho, protože se ten muž jedním ramenem opřel o rám a studoval mě s jakýmsi líným pobavením.

„Zabloudila jsi, krásko?“ zeptal se. Jeho hlas byl hluboký a uvolněný, hladký, ale s něčím ostrým ukrytým pod povrchem.

Rty se mi automaticky