Harper

„Co… co tu sakra děláš?“ Jeho hlas prořízl vzduch, ostrý a chladný, každá slabika byla jako led na mé kůži. Oči měl upřené na mě, bouřlivé a nečitelné, směs hněvu, zmatku a ještě něčeho jiného, co jsem nedokázala přesně zařadit. Hrudník se mi sevřel a měla jsem pocit, jako by mě přistihli někde, kam nepatřím.

„Já… čekala jsem na tebe,“ vykoktala jsem a slova ze mě vypadla dřív, než jsem sta