Harper

Nutila jsem se jít dál a nořila se hlouběji do davu. Hudba tu byla hlasitější, mýtinou duněl nějaký basový rytmus a ve vzduchu visel pach kouře a podzimního listí.

Kdybych tu jen zůstala – obklopená cizími lidmi –, možná bych dokázala zapomenout na to, jak se do mě Declanovy oči přes oheň vpíjely.

„Ahoj.“

Ten hlas se ozval těsně za mnou, byl hladký a dostatečně vřelý na to, aby mě přiměl se