Harper

Chvíli jsme kráčeli v tichu, ze kterého mrazilo – v takovém tichu, kdy si člověk až příliš uvědomuje každý zvuk, který chybí. Žádní cvrčci. Žádné šustění. Dokonce ani šepot větru v listí. Jen křupání našich kroků a slabý paprsek Gavinovy baterky prořezávající mlhu.

Pořád jsem se rozhlížela a polomrtvá strachy čekala, že se někde v šeru něco pohne. Nervy jsem měla tak napjaté, že jsem prakti