Harper

Poté, co jsme dojedli, se v kuchyni usadil tichý jakýsi rytmus – cinkání talířů, slabý zvuk tekoucí vody, stálý déšť, který nepřestával bubnovat do oken. Gavin trval na tom, že uklidí, a odmítl můj pokus o pomoc prostým: „Ty jsi vařila? Ne. Nevařila. Takže mě nech.“

Tak jsem ho nechala.

Zatímco se pohyboval po kuchyni s vyhrnutými rukávy a byl soustředěný tím svým bezstarostným způsobem, za