Harper

Zaklepala jsem na jeho dveře.

Jednou.

Dvakrát.

Třikrát.

Pak jsem tam jen stála a poslouchala.

Ticho.

Čekala jsem další minutu, pak další. Chodba mi připadala až příliš tichá, každá vteřina se vlekla. Zvedla jsem ruku, abych zaklepala znovu, zaváhala jsem a pak ji nechala klesnout. V žaludku se mi sevřel známý neklid – jako by mi něco těsně pod žebry říkalo, že už dávno měl otevřít.

Po pěti