Declan

Už se na mě znovu nepodívala.

Ani když odstoupila.

Ani když se nadechla tak prudce, až to znělo, že ji to bolí.

Ani když se otočila k malé hromádce svého oblečení úhledně složeného na židli.

Zůstal jsem tam, kde jsem byl – ruce u boků, čelist zaťatou, každý sval napjatý námahou, abych se po ní nenatáhl. Měl jsem pocit, že se místnost zmenšuje, jako by z ní s jejím odchodem mizel všechen kys