Harper

Právě když jsem otevřela pusu, abych odpověděla, předběhl mě.

„Zatancuješ si?“

Ta otázka dopadla jemněji, než jsem čekala, skoro neformálně – ale v jeho očích nebylo neformálního vůbec nic. Bylo v nich něco soustředěného, vyčkávajícího, skoro až hladového po mé odpovědi.

Na vteřinu jsem nevěděla, co říct. Mozek se mi zadrhl. Hruď se mi sevřela. A v panice jsem se ohlédla přes rameno – hleda